Po roce jsme opět zamířili do italského horského střediska Aprica.
Odjezd jsme naplánovali na pátek 10. 1. 2025 v 17:30, avšak autobus jedoucí z Prahy nabral hodinové zpoždění. První zádrhel hned na začátku, jak to asi půjde dál? Naše výprava čítala 32 dětí a 5 instruktorů. Po naložení bagáže a všech účastníků jsme vyjeli vstříc novým zážitkům. První přišel kousek od Rokycan, bohužel se jednalo o hromadný karambol několika aut s uzavřenou silnicí. Po delším čekání nezbylo, než úsek objet po jiné trase. Do Tábora, kde se k nám připojovala místní škola, jsme dorazili s dvouhodinovým zpožděním.
Ovšem za svítání už jsme projížděli krásnými alpskými údolími s vrcholky hor zalitými ranním sluncem. Zhruba v půl desáté ráno jsme dorazili na místo ubytování v hotelu Roma, asi 300 metrů od lanovky.
Hned první den začal výcvik. I letos dorazil docela velký počet nelyžařů – celkem 11 dětí. Poctivým tréninkem se však z nelyžařů stávali borci schopní jezdit i na strmějších svazích než počáteční tréninková loučka s výtahovým kobercem.
Ostatní se střídali pod vedením různých instruktorů, a protože svahy byly téměř prázdné a relativně výborně upravené, mohli trénovat i jezdit tak, jak bylo potřeba a volit z celé řady různých sjezdovek – a těch rozhodně nebylo málo! Nejdelší byla modrá Superpanoramica na svahu Baradello, která měří kolem šesti kilometrů. Ale lyžaři jezdili i ve výšce 2300 m.n.m. na vrcholu Colle Paso s krásnými sjezdovkami i dechberoucími vyhlídkami na zasněžené Alpy.
Využívali jsme téměř všechny sjezdovky, třetí družstvo postupně jezdilo na 4 různých svazích, nejlepší byl nakonec ten nejvyšší, kolem 2.000 m. n. m. pod vrcholem Pianna Galli (2.060 m. n. m.). Jednalo se o širokou a příjemnou modrou sjezdovku patřící ke skupině sjezdovek Magnolta. Ta byla pro poruchu lanovky minulou sezónu zavřená. Hezký a dobrodružný pro třetí družstvo byl i sjezd do údolí, nejprve příjemným traverzem k horní stanici lanovky Palabione v 1.700 m. n. m. a poté po červené sjezdovce až ke spodní části lanovky do 1.181 m. n. m. A zvládli to úplně všichni „začátečníci“. A na výbornou!
Ačkoli náš kurz nezačal příliš šťastně, závěrečné resumé stojí za to: zasněžené a sluncem zalité Alpy s dobře upravenými sjezdovkami, s dětmi, které se chtěly učit lyžovat a práce s nim na svazích byla pro instruktory zábavou i potěšením, hezký program ve večerních hodinách a výborné chování všech zúčastněných. Většina se shodla, že jedinou „chybou“ byl odjezd domů.
Za tým instruktorů Bolevecké základní školy Tomáš Černý, vedoucí zájezdu.
