Lyžařský výcvikový zájezd třídy 7.B Bolevecké základní školy
10.02.2012 | Škola
V neděli 22.ledna 2012 jsme s žáky 7.B v 11 hodin vyrazili vlakem z Plzně na lyžařský kurz do Železné Rudy. Na rozdíl od předchozího kurzu (7.A) se hrozba přestupu v Klatovech vyplnila. Bohužel, když náš vlak (s třemi vagony) přijel na nádraží v Klatovech, byl už osobáček do Železné Rudy (jeden celý vagon pro cestující a jeden vagon s polovinou prostoru vyhrazeného pro přepravu kol) téměř obsazen. Přešli jsme se do prostoru pro kola a jali se dělat si sedačky z batohů. Naštěstí se nad námi ustrnul kolega z klatovské školy a uspořádal své svěřence tak, že si většina z nás nakonec sedla na normální sedačky.
Stejně jako předchozí kurz jsme byli ubytováni v penzionu Ski - Bike Samoty, vzdáleném zase „celých dlouhých“ 70 metrů od nádraží, ovšem teď už o 20 cm sněhu hůře schůdnějším. Ubytování bylo stále nadstandardní. Pokoje pořád byly pro čtyři osoby, apartmány pro pět, vše s vlastním WC, sprchou a televizí. Kolem oken apartmánů překvapivě zase jako u minulého kurzu projížděly kotvy dolní stanice vleku. I ta cesta z pokoje nám v „lyžácích“ trvala na vlek opět „dlouhých“ pět minut. Jedli jsme přímo v nekuřácké restauraci „našeho“ penzionu.
V neděli odpoledne jsme stihli žáky rozřadit na začátečníky a pokročilé. Bylo to jednoduché a spravedlivé. Pět začátečníků jsem měl na starost já a zbylých patnáct kolega Černý (není nad to se bratrsky podělit).V pondělí a úterý jsme lyžovali na Samotách. Pokročilí jezdili od začátku na velkém vleku. Začátečníci se v pondělí dopoledne učili na malém vleku a už ke konci odpoledne přešli také na velký vlek. Za pomoci pokročilých všichni vyjeli až nahoru.
Proti předchozímu kurzu jsme byli výkonnostně o půlden napřed. Úterý jsme celé věnovali především zdokonalování lyžařského umění začátečníků na takovou míru, aby se mohli zúčastnit středečního výletu všichni na lyžích (v botách by to v tom množství sněhu bylo hodně namáhavé, navíc mi to z minulého kurzu už stačilo).
Ve středu jsme jako téměř na každém kurzu dopoledne vyrazili na výlet na Pancíř. Všichni jsme měli lyže. Počasí bylo dost nevlídné, sněžilo jako o závod. Zase po jízdě jednou z nejstarších českých lanovek jsme vypadali jako sněhuláci (fotky jsou ze stanice Hofmanky, na Pancíři se dalo fotit pouze zády k lanovce).Lepší lyžaři si opět hodinu zajezdili na pancířské sjezdovce (sjezdovka byla celá naše) a my slabší nebo línější (já) jsme šli na polévku a čaj do chaty Pancíř. Po občerstvení (na chvíli se ukázalo slunce) jsme vyrazili přes Hofmanky po cestě lesem na Belveder a do Rudy. Zpočátku jsem měl strach, jak svých šest svěřenců sám ohlídám tak, aby mi neujeli tam, kam jsme nechtěli. Po prvních pár metrech bylo jasné, že obavy byly plané. Čerstvý sníh a neprojetá stopa byly spolehlivou brzdou. Spíš jsme šli, než jeli. Stejně jako na předchozím kurzu jsme po hodině a půl, bohužel ale více utahaní, dorazili na naší chatu. Zase jsem záviděl druhé skupině, které trvala cesta z Pancíře na lyžích zhruba půl hodiny (pochvalovali si, jak měli cestu pěkně ujetou nebo spíše ušlapanou). Po obědě jsme nešli stavět sněhuláky jako minulý kurz, neboť sněhu už jsme měli dost. Udělali jsme si proto naučný výlet po všech důležitých místech Železné Rudy (škola, hřbitov, Spar, Coop, kostel).
Ve čtvrtek všichni zdokonalovali své lyžařské umění. A večer jsme si vyzkoušeli večerní lyžování.
V pátek 27.1.jsme si zabalili a v půl desáté šli lyžovat. V jedenáct jsme si dali polévku a znovu na svah. Lyžování jsme definitivně ukončili tentokrát o půl hodiny dříve, už v jednu hodinu, protože na svahu téměř nikdo jiný nebyl a začínala být znát únava. Naobědvali jsme se, dobalili věci, rozloučili se s personálem i svahem a vyrazili na vlak. Celý týden nám počasí celkem přálo, když chvíli pršelo, tak v noci. I slunce nám svítilo skoro dva dny, sněhu byl též dostatek. Žáci z mé třídy byli sice „živější“ než žáci 7.A (jsou to sportovci a mám ve třídě málo děvčat), ale vcelku to byl rozhodně dobrý kurz. Navíc při závěrečném úklidu jsme byli s kolegou (i s paní majitelkou penzionu) mile překvapeni rychlostí a kvalitou úklidu. V tom byli asi v celé historii nejlepší. S kurzem jsme byli spokojeni a doufám, že žáci taky.
Martin Kufner, třídní učitel 7.B
