22.10.2019  |  Škola

Momentálně jsme druhý den v Plasích a je tu pěkný zmatek, tak nevím, kam kdo má jít. Po pár minutách jsem zjistila, že já mám jít vařit: „Jéje“. 

        Cca 5-6 minut nám tam pan učitel Kufner vysvětloval pravidla. Když jsme si měli vybrat místo, někam jsem se prostě připletla. Bála jsem se, co vše tu pokazím, bála jsem se dobře. „Ostrouhej brambory“, na mě náhle zaznělo od asistentky. V hlavě jsem si říkala, že přijdu o prsty, ale naštěstí ne. Vzala jsem do ruky struhadlo, ze začátku mi to celkem šlo, pak to za mě raději vzal Matyáš. Tak jsem alespoň loupala buřty na buřtguláš, spíš užírala, ale to je detail. Přišla na řadu cibule. Oloupala jsem ji dobře, ale … hodila jsem ji do vody k bramborám. Hned jsme dostala nářek  od kamarádek Agy a Matyáše, alespoň  jsme se zasmáli. Aby toho nebylo málo, Lukáš, který štípal dříví, udusil oheň, alespoň nás asistentka „pochválila“ za největší kouř v okolí. Naštěstí nám pan učitel pomohl rozdělat oheň. Když se nám tak dařilo, přišel  tam znovu pan učitel Kufner a oheň nám udusil vodou. „Ale né!“zakřičím. „Ah, here we  go again,“  si řeku v hlavě. No řeknu to takhle: „Buřtguláš nám všem chutnal.“ (Až na mě, nejím ho.) 

       Jsem ráda, že jsem na adaptační kurz jela.     

                                                                                                            Sára za třídu 6.B

Článek "buřtguláš" naleznete >>> ZDE <<<